Absolventka Konzervatoře Duncan centre

Jsem spoluzakladatelkou taneční skupiny NADOTEK, kde se věnuji pedagogické a choreografické činnosti. V letech 1996 -2015 jsem umělecky a pedagogicky působila v taneční skupině Primavera, ve které jsem vyrůstala a tančila od roku 1986 pod vedením Hany Pivcové. Dále v letech 2013-15 jsem vyučovala Taneční a pohybovou výchovu a současnou Metodu Duncan v Duncan studiu Evy Blažíčkové.
Zajímám se o tanec z filozofického a psychologického hlediska, které rozvíjím skrze improvizační tvorbu s tanečníky. Vycházím z filozofie Isadory Duncan; metody, která je pro mne osvobozujícím, očišťujícím procesem od norem a vnějších forem jako výchozího bodu v tanci.

Překladatelka z francouzštiny a španělštiny

Spoluzakladatelka taneční skupiny NADOTEK

Zajímá mě, jak lidé vtělují myšlenky a pocity do slov a co pak slova vyvolávají v těch, kdo je čtou či, slyší. Když tančím, hledám jazyk, který je jen můj, ale může mluvit ke každému. Tanec je pro mě možnost žít chvíli tak, jak bych to chtěla umět pořád: citlivě, ale naplno. Je to nutnost vydat se sebe to nejlepší – ze sebe, protože při tanci vystupuji z davu, se kterým se jindy musím porovnávat a vyrovnávat, a to nejlepší, protože jinak to prostě nemá cenu.
Taneční skupina Nadotek je pro mě životním požehnáním. Je to místo poctivé práce i jedinečného odpočinku, místo, kde sdílíme hluboké prožitky, a přitom si každá zachováváme své svobodné přesvědčení. Každá z nás má svou vlastní cestu: já tančím na své cestě k Bohu.

Asistentka ve firmě

Tanec miluji. Nedovedu si život bez tance představit. Když tančím, tak žiji. Je to radost i hledání a poznávání sebe skrze pohyb a taneční prožitek.

Spoluzakladatelka taneční skupiny NADOTEK

Co pro mě znamená tanec? Není pro mě jenom pohybem, krokem nebo tvarem. Tanec je pro mě v podstatě jedna z mých vlastností. Je jako já. Je bouřlivý, klidný, veselý, smutný, agresivní. Tancem můžu vše vyjádřit a nebojím se, že se nějak zesměšním. V tanci můžu být kýmkoli chci být a jaká chci být. Já chci být svobodná. To pro mě tanec znamená. Svobodu.

Spoluzakladatelka taneční skupiny NADOTEK

V tanci jsem sama sebou. Je pro mě možností osvobození a vnitřního zklidnění, naladění těla a duše. Je příležitostí pro sebepoznání, objevování možností těla v jeho přirozenosti a překonávání vlastních limitů. Tanec je vždy nový a vždy překvapivý. Tanec je pro mě životní styl.

Studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Spoluzakladatelka taneční skupiny NADOTEK

Narodila jsem se v Polsku, již od 2 let žiji v Praze. Vystudovala jsem sportovně zaměřenou základní školu, dále jsem studovala na obecném gymnáziu v Praze. Nadále jsem studentkou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Obor (ochrana životního prostředí), který studuji, souvisí i s filosofií mého života, jedná se např. o zdravý životní styl (veganství, sport, meditace).
Tanec je pro mě nenahraditelnou součástí mého života. Skrz něj se mohu více přiblížit sama sobě, což je velice důležité. Tanec pro mě není pouhý koníček, ale životní styl, určitá rituální očista, která mě navrací k podstatě mého já. Pomocí tance mohu rozvíjet své schopnosti, nejen fyzické, ale i psychické.

Umělecký model a servírka

Jedna z těchto profesí znamená totální nehybnost, druhá stereotypní pohyb. Z toho vyplývá, že tanec pro mě mimo jiné znamená kontrast k hodinám stráveným v práci. To ale není všechno, i když to byla prvotní motivace, proč jsem s ním začala. Postupně jsem v tanci objevila neznámé území plné nečekaných dobrodružství a zážitků na různých úrovních bytí. Je to něco jako „neverending story“, území bez hranic, které nemá konce.

Studentka hudební výchovy a angličtiny na PedF UK a Akademie staré hudby na FF MUNI

Spoluzakladatelka taneční skupiny NADOTEK

Tanec je pro mě trvající možnost začít znovu a lépe. To, co v něm hledám a nacházím, je pocit volnosti. Hledám projev bez všech příkras, naučeností, póz, gest a pohybů, které dělám, protože se to tak patří, protože to někdo vyžaduje nebo prostě proto, že mám strach být sama sebou. Tanec mi dává možnost vyjádřit se v úplné prostotě a zároveň mě koriguje, pokud se této představě vzdaluji. Často to stojí velké úsilí, přísnost, ale když se člověku podaří vykročit za tu hranici každodennosti, když překoná svou omezenost a skutečně se setká se sebou, tehdy se svět kolem zastaví a jeden ví, že stačí prostě jen tak existovat.