Jarmila Jeřábková

Významná česká tanečnice, choreografka a vynikající pedagog.

„Duncanismus je ve své podstatě bojem o pravdu. Isadora zavrhla vše vyumělkované a snažila se vystihnouti rytmus probíhající přírodou a zákonitost pohybu těla zdravého a krásného. Hledala pravdivost pohybu. Pravdivost pohybu v dvojím směru: po stránce technické – pohyb odpovídající předpokladům těla zdravého a krásného a násobící jeho zdraví a krásu – po stránce obsahové – pohyb odpovídající plně prožitku tanečníka. A snad právě proto, že Čech miloval vždy pravdu a hledal pravdu, nalezla taneční práce nesena tímto směrem u nás svůj ohlas. Výsledek tohoto snažení mohu snad nazvat „tanečním češstvím“, jak kdysi bylo v kritice uvedeno. To bylo vždy vedoucím motivem mé práce a mého tanečního snažení. Opakuji při této příležitosti výrok, který jsem sama ve škole často slýchala a který vždy znovu zdůrazňuji svým žákyním: „ Buďte plně tím, čím jste, pak bude Váš tanec správným.“

Jarmila Jeřábková, Taneční listy, 1947

Jarmila Jeřábková se narodila 8. března roku 1912 v Praze. Pochází z významné hudební rodiny. Byla to hudba, která ji postupně formovala jako tanečnici s výjimečnou hudební vnímavostí. Na doporučení vedení sokolské rytmiky (A. Očenášek, B. Holečková) se zúčastnila v roce 1929 letního kursu ve škole Elizabeth Duncan v Klessheimu, kde od Elizabeth dostala nabídku k tříletému studiu na této škole. Po absolutoriu v roce 1932 založila Jarmila Jeřábková vlastní školu v Praze, která v padesátých letech byla přiřazena ke kulturnímu domu v Praze 1. V roce 1937 získala 1. cenu na Kongresu uměleckého tance v Paříži. Mezi nejvýznamnější choreografie patřily její Slovanské tance A. Dvořáka z doby nacistické okupace. Dále Moravské dvojzpěvy (A. Dvořák), Balady (V. Novák), Dvojzpěvy (J. Suk), Polka jede (O. Zich). Následovala vítězná choreografie pro vystoupení gymnastek na OH v Melbourne (1956), choreografie několika desítek dětských tanečních pořadů v TV (1956 - 1961), spolupráce s filmovými režiséry 1969 (Radúz a Mahulena), 1973 a Taneční studie (1969 - 1972). Spolupracovala s mnoha výtvarnými umělci při tvorbě choreografických děl, tanečních studií, publikací – Karel Svolinský, Emanuel Frinta, Antonín Landa, Olga Fejová, Josef Soukup a jiní. Své pedagogické činnosti se věnovala v Tělovýchovném ústavu na Univerzitě Karlově a Univerzitě Palackého v Olomouci, dále ve státních tělovýchovných kurzech v Praze a v Brně, na Mezinárodním vystoupení v Bratislavě, na Státní konzervatoři v Praze v letech 1962 – 1964, na Letních kurzech v Gmundenu v 70. letech a také v přípravě osnov pro LŠU a osnov tělesné výchovy na ZŠ. Napsala publikace: Tanec s ľahkou loptou, tanec so švihadlom, 1960; Od jara do zimy, ve spolupráci s Jasnou Lazarovou, 1963 a Taneční průprava, učebnice SPN, 1979.

Jarmila Jeřábková zemřela 21. března roku 1989. Zasvětila svůj život pravdivému ztvárnění a rozvíjení myšlenky Isadory Duncan. Na rozdíl od mnoha přímých žákyň Isadory, které způsobily svým povrchním projevem, že na duncanovský tanec se právem pohlíželo s despektem, podařilo se Jarmile Jeřábkové jako jedné z mála na základě důsledného studia duncanovského tance a techniky ve škole Elizabeth Duncan, sestry Isadory, ukázat, že úspěch Isadory nebyl náhodný a že její tanec je schopen vývoje a může dokonale vyjádřit postoje a myšlení současného člověka.